Na první pohled jde jen o ptáky. Hejna kormoránů tiše krouží nad rybníky, pak se z ničeho nic snesou k hladině a za chvíli už zůstává jen rozčeřená voda a pod ní rybářovy ztráty. Zdánlivě běžná scéna z krajiny. Jenže za touto zdánlivou samozřejmostí se skrývá napětí mezi ochranou přírody a realitou lidského hospodaření. A jako už tolikrát, doplácí na to ti, kdo jsou v první linii.
Na střední Moravě rybáři letos sčítají škody, které se nepočítají na kusy ryb, ale na miliony korun. Kormoráni, chránění predátoři s výjimečným apetitem, letos díky mírné zimě prakticky nezmizeli. Lovili i v lednu a únoru, kdy by za běžných okolností měli odpočívat někde na jihu. Někteří už dokonce začali hnízdit přímo na rybnících.
Ti, kdo o ryby pečují, jako Jiří Zahradníček v Tovačově, drží v rukou místo zdravého úlovku podběrák plný zraněných kaprů. Ryby mají viditelné jizvy, často hluboké vpichy od zobáků. Takové ryby jsou na trhu prakticky neprodejné. A ani ty, které útoky přežijí, nejsou zcela bez následků — stres, pomalejší růst, horší kondice.
Tato otázka se vznáší nad každým sporem mezi ochranáři a hospodáři. Ministerstvo životního prostředí hájí ochranu kormorána, ornitologové upozorňují, že plašení ptáků způsobí víc škody než užitku — vystresovaní ptáci jen vrhnou kořist a jdou lovit znovu. Rybáři však mají svou realitu. Plynová děla, pokusy o plašení, nekonečné formuláře a kompenzace, které stěží pokryjí polovinu škod. Když se ptají po možnosti odstřelu, dostává se jim moralizujícího mlčení nebo složitého byrokratického tance.
Tohle není příběh o tom, zda chránit přírodu. Ten spor je falešný. Tento příběh je o tom, jak moc jsme ochotni chápat, že krajina není jen pro zvířata nebo jen pro lidi. Že ekologie bez ekonomiky přestává být udržitelná a že ochrana druhů nesmí znamenat devastaci lidské práce.
Ministerstvo slibuje systémovou změnu, snadnou cestu k evropským fondům a lepší kompenzace. To je bezpochyby krok správným směrem. Ale mezi oznámením tiskové mluvčí a skutečnými penězi na účtech rybářů bývá často rozdíl v měsících, ne-li v letech. A co víc — žádné peníze nevrátí rybáři to, co ztratil nejvíc: jistotu, že jeho práce má smysl.
Až příště pojedete kolem rybníka, podívejte se na klidnou hladinu. Možná tam zahlédnete kormorána. A možná si vzpomenete, že za tou tichou scénou se skrývá tichý zápas — o ryby, o spravedlnost, o to, co znamená soužití člověka s přírodou. A že někdy nestačí chránit, je třeba i naslouchat.
Rybaření
