Lov, jako hluboce zakořeněná tradice české krajiny, je součástí naší historie stejně jako je součástí naší kultury. Myslivci, kteří dodržují tradiční pravidla a ctí etiku lovu, jsou v očích mnoha lidí považováni za ochránce přírody a strážce rovnováhy v ekosystémech. A přece se i v tomto prostředí může objevit tragédie, která otřese všemi zásadami a hodnotami, které lovu předchází. Případ, kdy myslivec omylem zastřelil rybáře, je právě takovým varováním.
Myslivost není jen o samotném lovu. Je to komplexní soubor pravidel, které mají zajistit bezpečnost nejen zvěře, ale i lidí. Myslivecká etika klade důraz na odpovědnost a rozvážnost. Ačkoliv lov, zvláště na drobnou a spárkatou zvěř, má svou romantiku a fascinaci, je vždy obklopen jistými omezeními, které mají chránit nejen přírodu, ale i životy lidí. Pravidlo, které je v myslivecké tradici nedílnou součástí, je lov hodinu před východem a hodinu po západu slunce. Tato doba je pro myslivce klíčová, protože zrak je limitován a lovecké zbraně nejsou nikdy zcela spolehlivé v šeru. Zatímco pro divočáky je tma ideálním časem k pohybu, pro lovce představuje tento čas plný nebezpečí, kdy musí být absolutně jistý tím, co vidí před sebou.
Ve chvíli, kdy myslivec zaměňuje rybáře za zvíře, stává se jeho čin nejen tragédií, ale i výzvou k zamyšlení, jaká zodpovědnost by měla být spojena s těmito chvílemi. Při lovu ve tmě nebo za šera je každý nesprávný krok neomluvitelný. A právě v tomto bodě dochází k tragédii u slepého ramene Odry, kde myslivec místo divočáka zasáhl člověka, který šel pytlačit ryby.
Myslivci jsou v očích mnoha lidí symboly tradice, ale také ochránci přírody. Tato role vyžaduje nejen schopnost číst přírodu a její potřeby, ale i silný morální kompas. Lov není jen o zbraních a střelbě – je to součást ekosystému, který musí být vykonáván s respektem a pokorou. Myslivec je nejen lovec, ale i pozorovatel přírody, který zná a rozumí životu divoké zvěře. V tuto chvíli však selhal v základní odpovědnosti, která je součástí jeho role: vědět, co se nachází na druhé straně jeho pušky.
Problém tragédie leží v momentu, kdy se přestaneme držet základních pravidel. A v tomto případě to byla chyba při identifikaci cíle – chyba, která vedla k ztrátě lidského života. Ačkoliv myslivec a jeho kolega byli na lovu, měli by být schopni rozlišit, kdo nebo co je jejich cílem, než se rozhodnou vystřelit. A právě tato základní myslivecká povinnost byla porušena.
Okresní soud v Ostravě v říjnu 2024 potrestal myslivce dvouletým trestem odnětí svobody s podmíněným odkladem na tři roky. Zároveň mu byl na osm a půl roku zakázán jakýkoliv kontakt se zbraněmi. Tento trest je nejen reakcí na tragédii, ale i varováním pro všechny, kdo se pohybují v mysliveckém světě: odpovědnost, kterou neseme, je obrovská.
Soudkyně zdůraznila, že střelec si musí být naprosto jistý objektem, na který míří. Tento výrok rezonuje napříč mysliveckou komunitou, kde i ten nejmenší omyl může vést k neštěstí. Myslivost není jen o lovu, ale i o bezpečnosti, odpovědnosti a respektu vůči životu, nejen tomu zvířecímu, ale i lidskému.
Tento incident by měl být pro každého myslivce důrazným varováním. Myslivost je krásná tradice, která spojuje lidi s přírodou, ale musí být vykonávána s úctou a rozvahou. Nejde jen o to „získat trofej“, ale o to chránit přírodu a být v souladu s ní. Když myslivec vyrazí na lov, musí mít na paměti, že zodpovědnost za jakýkoli výstřel je na jeho bedrech. Neexistuje žádná omluva pro nepozornost, žádná výmluva pro chybu v identifikaci cíle.
Tato tragédie by měla sloužit jako memento nejen pro myslivce, ale i pro všechny, kteří se jakýmkoliv způsobem pohybují v přírodě a s přírodou. Respekt, zodpovědnost a bezpečnost by měly být vždy na prvním místě, protože právě tyto hodnoty jsou základem tradice, která se předává z generace na generaci. A pokud tyto hodnoty ztratíme, ztratíme i něco mnohem cennějšího – naši schopnost žít v souladu s přírodou, která nás obklopuje.
Myslivost Rybaření
